Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

Rozhodl jsem se po letech zajet k soutoku Moravy a Dyje, tentokrát na slovenský břeh.
Dopoledne vyjíždím okolo půl desáté. Naštěstí dnesní den není z těch tropických. Přes Bzeneckou Dúbravu zajíždím do Rohatce, abych minul Hodonín projíždím lužním lesem pod Očovskými loukami přímo k hodonínskému jezu. Zde se v přístavu zastavuji na kofolu. Dále přejíždím most a po hrázi slovenského břehu jedu až Myjave, přítoku Moravy. Překročím lávku a odbočím do prava chvíli podél Myjavy a po té témeř k soutoku. Volím špatnou cestu, která je za posledními rybářskými boudami zarostlá a musím se vrátit a jet po asfaltové, kde u řopíku odbočím do leva a po pás stech metrech su na místě. Vytáhnu z brašny uzenou bokovinu, chleba a zasednu ke stolu na lavici k bohaté svačince hodné cyklisty. Chvíli pokrajuji, udiven, že zde nejsou komáři. Ale za chvíli mě tenhle obtížní hmyz vyvedl z omylu a žere. Což já rychle končím. Udělám nezbytná fota, obhlédnu okolí a po více než půlhodině se vracím k řopíku, který zběžně zbhlédnu, chátrá, nikdo se o něj nestará. Raději ani nenahlížím do vnitř., Z obavy co bych mohl vidět. Po stejné cestě mířím až k Brodskému, kde přes most jedu do Lanžhota, protože mám žízeň a bidon je prázdný. Ještě jsem chtěl zajet na Křenovou, k trampské osadě, ale odbočku jsem přejel. Hned na kraji Lanžhota zajíždím k restauraci Na Šlajzi. Po doplnění tekutin prokličkuji Lanžhotem a po zelené jedu ve stínu lužního lesa až k mikulčickému hradišti. je svátek slovanských věrozvěstů, ta že jsou zde snad tisíce lidí. Mám zase žízeň. Ale fronta je dlouhá a uvnitř je na zdechnutí, takže to vzdávám a pokračuji do Hodonína, kde koupím pitivo a v parku na Míráku si sednu do stínu na lavičku a popíjím. Čeká mně posledních asi 25 km. Nohy jsou unaveny, už to tak nejede. Přes Černý most jedu na Pánov a odtud po nové cyklostezce do "Ratěk, přes Rúdník a Dúbravou opět po stejné cestě jako dopoledně přes Přívoz domů. Počítač ukazuje 126 km a pár set metrů. Je půl sedmá večerní.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 5.7.2019
  • 75 zobrazení
  • 2
  • 22
Jedu na Třebíčsko. Zítra se koná oheň k 55. výročí třebíčských STO. Přestup v Brně z dolního na hlavní jsem stihl díky dochvilnosti vlaků perfektně. Jen ve Studenci, poslední zastávce před výstupem, jsme „zastydli“ 10 minut. Ale už su ve Vladislavi, kde mě čeká Kinda, dopravený Karlosem. Vyrážíme na flek pěšky, je pěkné počasí, tak se zastavujeme v pivovarské hospodě ve Vadislavi. Za chvíli se zastavuje i Kindova choť s dcerou. Po doplnění tekutin pokračujeme už jen krátkou procházkou na Dobrou Vodu. Třebíčští kamarádi mají plno práce. Lesáci zbořili, kvůli rekonstrukci, mostek přes Markovku, tak se staví provizorní lávka ze dvou klád. Večer trávíme před zapůjčenou skautskou základnou se zpěvy a tóny kytary kamarádky Dariny. Jdu spát kolem půlnoci. Přímo na fleku spíme jen tři.
Sobota. Na jediném úzkém a rovném fleku nad skalou jsem se vyspal dobře, noc byla vlahá, Kinda říká, že na “zdechnutí“, už si neměl co vysvléct.
Po snídani se vydáváme s Kindou na výšlap po okolí. Silnicí do Pozďátek, kde mají na návsi altánek se zvonicí. Za vsí odbočujeme polní cestou k zalesněnému Střížovskému potoku. Už z dáli vidíme všechny smrčiny suché, blízké bory jakbysmet. U potoka cesta končí, pěšina je zarostlá, tímhle „klíšťovištěm“ se prodíráme až před Střížov. Zde odbočujeme do leva okolo bažantnice po kraji lesa, všude se naskýtá katastrofický pohled na hnědé jehličnany. Dolů kopcem vcházíme opět mezi stromy. Přes louku a okolo chat jsme u Jihlavky, podél níž se vracíme.
Je odpoledne, přípravy na večerní oheň vrcholí, sjíždí se desítky kamarádů od nejmladších až po hodně pamatující zakladatele spojených osad.
Začínají soutěže. První, střelba ze vzduchovky, se ruší z technických důvodů. Zakoupené diabolky jsou velkého kalibru. Následuje hod podkovami na cíl v podobě kolíku. Další soutěží je hod noži do špalku.
Po soutěžích už se hraje na strunné nástroje, kamarád Šedý vlk z úbočí potlachového kotle zahraje na trubku.
Blíží se večer. Množství kamarádů dosahuje 80- 100 hlav. Šerif Simba volá oheň, jehož zapálení, jak už to bývá, doprovází zpěv vlajky z úst všech zúčastněných. Simba vzpomene zesnulých kamarádů, kteří s námi už nemohou být. Jeho řeč je delší, protože připomíná historii třebíčských osad a přivítá i prvního šerifa SOT. Je jmenován ohnivák, takže o oheň je postaráno, o občerství taktéž, točí se Polička. Může začít zábava, přerušená jen předáváním placek úspěšným soutěžícím. Množství písniček, zpěváků, i nástrojů je přehršel. Zlatým hřebem večera je komponovaná scéna "Mám břicho jak sud" na Darinina slova k původní hudbě a v tanečním podání dobře vypadajících kamarádů v čele opět se Simbou, při kterém se chlubí svými kulatými bříšky.
Zábavu a oheň přerušuje noční déšť, který přichází okolo půldruhé. Kapky mi bubnují na plachtu až do rána. Přestává asi před osmou hodinou. Využiji toho hned ke sbalení. Měl jsem „v nose“ opět prší, to už su s třebíčskými kamarády schovaný pod včera preventivně nataženou plachtou. Na fleku jsme+; dospali opět jen tři, čtvrtý v noci sbalil a utekl. Pořadatelé spali na skautské základně a většina účastníků odjela ještě v noci, což je dost nezvyklé. Kinda mi už nachystal i kafé, tak můžu posnídat zbylou slaninu s chlebem.
Déšť naštěstí dlouho netrval, ale Kinda přesto zavolal Karlosovi, ať pro nás přijede. Ještě jsem oponoval, že půjdeme pěšky. Ale to už byl Karlos za chvíli v Dobré Vodě. Před nádražím zalomíme palce a vystupuji. Na vlak si musím počkat víc než hodinu. Přijíždí na čas. Celou cestu, a dalekým přestupem v Brně jedeme bez zpoždění a po více jak třech hodinách su spokojen doma. Potlach se vydařil. Ahoj.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • letos v červnu
  • 96 zobrazení
  • 0
  • 11
Dostal jsem zvadlo od Kámy na cestopisný večer na fleku Kamarádů Dobré Vody na Bobrůvce. Z vlaku vystupuji v Rožné a valím po silnici do Dolní Rožínky. Zde mi zrak padl přímo na malou cedulku ukazující cestu na Jívinu, kde mám v plánu přespat u zříceniny. Cesta vede upraveným stromořadím do lesíka. Za sklánějícího slunce přicházím k pěknému rybníčku. Zde intuitivně odbočuji doprava, po asi 200 metrech su u zříceniny. Moc se mi nelíbí výseč v lese, kterou je vidět na několik set metrů vzdálenou silnici. Ještě horší je, že ve studánce, na kterou jsem spoléhal, je jen asi 20 litrů vody na níž plave jehličí a listí. Je čas na filtr. Naberu vodu, čichnu k ní ....je mírně cítit zahnívajícím listím. Tak tohle ani filtr nevyčistí. Rozhoduji se, že dojdu k Bobrůvce ještě dnes. Na flek Dobré Vody bych to měl stihnout ještě do tmy. Projdu lesíkem na silnici a za chvíli su v Dolním Rozsíčku. Odtud už vede zpevněná cesta dolů k Bobrůvce. Su u farmy na jejím břehu. Vidím, že nebudu muset brodit a přelézám branku s cedulkou "Zákaz vstupu" na lávku. A su suchou nohou na druhé straně. Pokračuji proti proudu zalesněným údolím říčky. Konečně su asi v místech, kde se camp nachází, nic ovšem nevidím, pokračuji ještě dál, ale na louce su přesvědčen, že jsem si pár set metrů zašel. No nic, vrátím se. Cítím kouř ohně, nevidím nic. Líná huba, holé neštěstí. Tak dvakrát zařvu : "Kámo!" Z úbočí se ozvou hlasy a já přicházím na flek. Je zde už několik kamarádů. Zalomíme palce a se zasedneme k hořícímu ohni. Kolem půlnoci dovalí hlučná tlupa Nímandů z hospody ve vsi. Opékáme nejrůznější uzeniny, klábosíme. Jdu spát okolo druhé hodiny.
Někdo ovšem vydržel až do půl osmé ranní. To už za chvíli vstávám. Přichází ještě další kamarádi. Sobotní den probíhá v družné zábavě, počasí celý den přeje, některé kamarády zřejmě polévalo horko, tak šli okusit chladné vody Bobrůvky. "Zmučené" hlasy ze studené vody slyšíme až sem nahoru. V poledne nás Káma uctil pekáčem s pečenými koleny, které ohříváme na ohni. Masíčko se jen rozplývá na jazyku. K večeru trošku sprchlo. Ubíráme se do boudy k očekávanému promítání s Kámovým cestopisným výkladem o jeho zážitcích Kubě. Je to nádherná, svobodná země veselých a přátelských obyvatel, žijících skromě, ale bez shonu a stresu, v které vám nikdo nebrání navštívit všechny kouty ostrova, vsí a městských uliček. Po zakončení poučného večera pokračujeme v zábavě při kytaře sedíc okolo ohně.
Nedělní ráno je zakaboněné, ale teplé. Poslední víkendový den ještě snídáme u ohně, přichází poledne, Káma vytahuje další pekáček kolen a špekáčky. Já už bohužel musím. Před polednem se loučím se zbylými kamarády a vydávám se na 12 km cestu okolo Bobrůvky přes Strážek, okolo Mitrova, kde se zastavuji v penzionu doplnit tekutiny v dusném dni. Na rozcestí Habří opouštím vodu a odbočuji do 3 km stoupání na vrchol hřebene. Značenou cestu si zkracuji údolím Střítežského potoka, někde je to i necesta, ale do Stříteže přícházím bez úhony. Ve stavení, které, zřejmě podle schránky ve vchodu, považuji za poštu, slyším hlasy. Nahlédnu a on je to obchod. Prý mají zavřeno, ale i tak je tu pár žíznivých lidí. Když budu mít peníze akorát, tak si můžu vybrat na co budu mít chuť. Pokladna je zavřená. To se mému vyprahlému tělu náramně hodí. Posedím a popiju pod lipami na lavičce, vyklepu jehličí z bot a vydávám se na poslední 2 km úsek dolů k říčce Nedvědičce. Na zastávku Věžná přicházím s necelým půlhodinovým předstihem. Za chvíli za zvuků lokomotivní píšťaly přivrčí motoráček. Nasedám. V Nedvědicích máme pauzu na vyhnutí protijedoucích souprav. Aspoň ji využiji k výhledu na hrad Pernštejn, který jsem navštívil už před několika lety. V Tišnově je čas jen na přeseddnutí do přímého osobáku do Břeclavi. Zde mám pár desítek minut do odjezdu vlaku přímo dom. Spokojený s prožitým víkendem otvírám čtvrt hodiny po sedmé večerní branku, vítán naší smečkou. Ahoj.
více  Zavřít popis alba 
14 komentářů
  • letos v květnu
  • 72 zobrazení
  • 3
  • 1414
Po deštivých dnech přichází pěkný sobotní den a já už nedočkavě vyjíždím na kole do slunného odpoledne k Mutěnicím na rozhlednu Vyšicko. Nedodržel jsem úplně nejkratší trasu a ujel navíc 2,5 km. Pod rozhlednou mám na počítači 30 km. I když rozhledna není z nejvyšších, cca 15 metrů, její umístění na vrcholu Vyšicka skýtá daleké výhledy na všechny strany. Na Chřiby, Bílé Karpaty, Kapánsko, Pálavu i Ždánický les. Zdržuji se asi půl hodiny a přemýšlím kudy dál. Na mapě asi 3 km od
tud si všímám památníku Moravské rovnosti. Vyrážím tedy po zelené pod Dubňanskou horu s vinohrady, ktrerými vyšlapu na hřeben, kde se v Hájku památník nachází. Od rozcestí po žluté značce je slepá odbočka, na jejímž konci se památníček nachází. Je docela dobře schovaný, i když na kraji lesa a pole, ale není zde žádné jiné cesty. Zřejmě i to přispělo k tomu, že místo, kde je i podzemní bunkr nebylo nikdy nacisty odhaleno. Bunkr je relativně rozsáhlý a členitý. Jen baterku jsem neměl, tak mi k velmi šeré orientaci pomohl jen svítící displej fotoaparátu, i kešku jsem zde našel. Bunkr je nízký, lze se pohybovat jen "kačáky" nebo po kolenou. https://www.obecprusanky.cz/novy/vzpominka-na-protifasisticky-odboj-v-prusankach-k-70-vyroci-osvobozeni/ Vracím se zpět na rozcestí a po zpevněné cestě jedu až do lesa, kterým protéká Šardický potok. Vyjíždím u Mistřínské pískovny, o které jsem dosud neměl ponětí. V Mistříně se stavuji u kamaráda Majora, kterého jsem několik let neviděl. Opět není doma, ale na vandru. Ve Svatobořicích -Mistříně najíždím na cyklostezku a odbočuji do Milotic, kde se vyprahlý stavuji U draka na kolu. Domů to mám ještě asi 22 km a přijíždím znaven před osmou večerní po necelých 68 km.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 18.5.2019
  • 66 zobrazení
  • 2
  • 22
Dnes odpoledne jsem si vyjel okolo řeky Moravy i po slovenském břehu. Přes Strážnici, Petrov, Sudoměřice, skalický přístav a přes most až do Hodonína. Zpět přes Rohatec a Dúbravu.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 25.4.2019
  • 71 zobrazení
  • 4
  • 33
Téměř přesně 4 měsíce po operaci zlomeného kyčle jsem se rozhodl poprvé vyrazit zkušebně s krosnou na zádech a poctít svou přítomností 32. výroční oheň T.O. Carabus. Pro jistotu jsem vyjel až v sobotu na jednu noc a čaganem v ruce.
Ráno jdu za deštivého počasí na vlak a vystupuji před polednem v Dolní Lhotě, v které zatím neprší, jen nepříjemně fouká studený vítr. Su rád, že jsem si vzal zimní kabát. Po stoupání Horní Lhotou vcházím do lesa, v kterém je už příjemně. Potkávám několik desítek mravenišť, z čehož soudím, že mravencům lesním se zde daří. Nepříjemnější byl pohled na rozsáhlou těžbu kalamitního dřeva. Asi po hodině se blížím k Bílé Bříze neslyšíc žádného ruchu. V kempu se nachází zatím jen tři kamarádi v čele s šerifem Šerchánem, kteří se právě připravují na k odchodu proti proudu potoka k rybníkům. Stal dočasným správcem kempu, udržovatelem ohně a ohřívačem zelňačky.
Kamarádi se vrátili okolo 4 odpolední a stále se další kamarádi neschází. Už jsem měl představy, že nás zde doslova bude jak do mariáše. Ale situace se začala obracet. S přicházejícím večerem přichází i další a další kamarádi. Kolem osmé, kdy dává šerif příkaz k zapálení ohně, nás stojí v kruhu nejméně 20. Jako vždy si zapějeme Vlajku, vzpomenem nebohých kamarádů, včetně zdejšího osadníka a kamaráda Grizzlyho. Hranice se rozhořela, stejně jako naše srdce při tónech kytar a benža Špice. Při krásných písničkách a prozářené noci hořícím smrkovým dřevem náladě neubral ani drobný deštík. Hrálo, zpívalo a tlachalo se dlouho přes půlnoc. Spalo se docela dlouho, protože jsem ještě nikdy na potlachu nezažil, že by byl okolo sedmé, dokonce i osmé u užitkáče klid. Vstávám v půl deváté. Mnoho nás zde není, protože mnozí zde nespali a ještě v noci se odebrali zpět k svým příbytkům. Loučím se před jedenáctou a s Broučkem se za začínajícího deště vydáváme údolím k Blansku. Uzdravující noha si vede dobře, takže získávám před Broučkem náskok, dohání mne u odpočívadla, kde jsem si zadechl a schoval deštník, jelikož už ho není třeba. Spolu pokračujeme dále. Jako místní mne vede zkratkou mimo frekventovanou hlavní ulici. Na náměstí zazní dvojité ahoj a já přicházím na nádraží necelou půlhodinu před odjezdem vlaku. Odjíždím dokonce ještě chvíli dříve zpožděným rychlíkem, což mi dává většího "fóra" na přestup v Židenicích, kde už zase prší. Domů příjíždím už po 15 hodině. Ahoj a díky za příjemně prožitý víkend.
více  Zavřít popis alba 
  • 13.4.2019
  • 210 zobrazení
  • 4
  • 00
Jelikož se nezúčastním žádné organizované úklidové akce, tak jsem si vyhlásil akci soukromou Ukliďme Moravskou Saharu. Prošel jsem mnohokrát používanou cestu k Dúbravě, na které jsem měl už odpadky "zmapované". Kilometr cesty podél Severní dráhy mi dal plný pytel převážně plastů. Samozřejmě jsem si vzal pomocníky Barta a Elžetku.
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
  • 9.4.2019
  • 53 zobrazení
  • 0
  • 00
Neděle v Dúbravě.17 kim.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 7.4.2019
  • 28 zobrazení
  • 0
  • 44
Každoroční vzpomínku na naše nebohé psí kamarády spojenou s výšlapem na naše společné oblíbené místo jsem musel ze zdravotních důvodů přesně o 1/4 roku odložit. Místo "kožichu"vyrážím v kraťasech. Počasí je slunečné, cesta žížnivá, hlavně pro psy. Naštěstí v Domaníně mějí přichystanou občerstvovačku v podobě plné bečky pod okapem.Cesta jinak ubíhá dobře. K Vážanské kapličce přixcházíme v pohodě. Jen jsem, hlava děravá, zapomněl fotku Žolíka a Lucky, takže se fotíme bez nich. Letos jsme cestu natáhli ještě o pár set metrů po svahu k Stříbrnicím. Navštěvujeme pěkný rybníček , o kterém jsem se dozvěděl teprve loni. Nemá viditelný přítok. Voda má zvláštní kamecovou barvu. Pobyli jsme asi půl hodiny a vydáváme se k zpět k domovu po stejné cestě. V Domaníně, už ušlému, mi přišlo vhod neformální pozvání do vinného sklepa místním vinařem. Pokoštovali jsme, pokecali a přes poslední kopec vyrážím vzletným krokem spokojeni zpět k domovu. Trasa cca 19,5 km.
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 31.3.2019
  • 71 zobrazení
  • 2
  • 55
Poslední říjnový den je nádherné slunečné io teplé počasí. Nedalo mi, abych nevyjel do barevných Chřibů. 53 km.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
  • 31.10.2018
  • 152 zobrazení
  • 4
  • 00
Od konce léta dnes první teplý den. Využívám ho k vyjížďce do Chřibů. Hlavní cíl Vršava s novou haciendou "dona" Novotného. Co byla postavena, ještě jsem na Vršavě nebyl. V Ježově jsou hody, krojovaná chasa právě stojí před domem starosty. Pokračuji přes Vřesovice po silnici ke Křížku, stavuji se v Lesním baru u Klimentské přehrady, projedu údolí a vracím se na silnici. Okolo Křížku k odbočce na Vršavu. Po bývalém hospodářském stavení Lesů a boudě T.O. Vršava ani památky. Jediná studna pamatuje staré časy. Opouštím Vršavu po zelené, zajíždím do Vraního lomu. Potom okolo Cimburku k studánkám U mísy, U Steibachu k Hrobům, místu největšího lokálního podvodu 1. republiky. Lesem projedu k Panence Marii Sněžné a po cestě přes osvětimanský Vlčák k rozcestí nad Velebilovou myslivnou, odbočuji Nad Spářovy a prudce, po nově asfaltované cestě, do Medlovic. Před Újezdcem si nasbírám výborné padané jabka a "natahuji" cestu po nově vyasfaltované Kyjovské cestě do Vážan. Od družstva sešupem do Ořechova a přes Těmice domů. Slunce zapadlo. Rozvěcuji kolo. Byl to pěkný den s 60 km v nohou.
více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • 6.10.2018
  • 124 zobrazení
  • 4
  • 1010
  • září 2018
  • 18 zobrazení
  • 0
  • 00
KUROVICKÝ LOM, LETOŠNÍ PLÁNOVANÝ CÍL JSEM "TLAČIL" PŘED SEBOU OD JARA. POSLEDNÍ DEN LETNÍHO POČASÍ JSEM TO UŽ NEMOHL ODKLÁDAT, POKUD JSEM SE CHTĚL V LOMU VYKOUPAT. CESTA VEDE CELOU DOBU PO ROVINĚ, TÉMĚŘ POŘÁD OKOLO MORAVY A BAŤOVA KANÁLU. ZA TLUMAČOVEM PODJÍŽDÍM DÁLNICI A JEDU PO PANELECH, KTERÉ JSOU POLOŽENY NA MÍSTO BÝVALÉ ÚZKOKOLEJKY DO ÚDOLÍČKA AŽ K BRÁNĚ LOMU. LOM JE K MÉMU PŘEKVAPENÍ OBEHNÁN NĚKOLIKA KILOMETRY PLOTU. BRÁNA JE ZAVŘENA. NA CEDULCE ČTU, ŽE V ZÁŘÍ JE OTEVŘENO JEN O VÍKENDECH. JEŠTĚ JSEM MĚL NUTKÁNÍ PŘELÉZT PLOT, NEVĚDOUC ZDA UPOZORNĚNÍ, ŽE LOM JE HLÍDÁN STRÁŽCEM SE PSEM, JE PRAVDIVÉ . OBJEL JSEM ČÁSTEČNĚ PLOT, ALE VŠE JE ZAROSTLÉ. TAK SE KOCHÁM KRAJINOU Z KOPCE ZVANÉHO KŘEMELNÁ. JE VIDĚT NA HANOU KE KROMĚŘÍŽI A HOSTÝNSKÉ VRCHY. OCHUTNÁM NĚKOLIK JABLEK V SADU A VRACÍM SE K BRÁNĚ. NYNÍ VIDÍM ZA PLOTEM OPRAVDU PSA. ZKLAMÁN ODJÍŽDÍM. CESTOU ZAJÍŽDÍM V OTROKOVICÍCH KE ŠTĚRKÁČI, NIKDY JSEM ZDE JEŠTĚ NEBYL A NABÍZÍ SE PŘÍLEŽITOST NÁHRADNÍ KOUPAČKY. LETOS PRVNÍ, A ZŘEJMĚ I POSLEDNÍ. VODA JE PŘÍJEMNÁ, PROSTŘEDÍ S TRAVNATOU PLÁŽÍ, PŘEVLÉKACÍMI PŘÍSTŘEŠKY I BUFETEM. NEDALEKO DOKONCE BAZÉNKY S TOBOGÁNEM. ZDRŽUJI SE SOTVA HODINU A JEDU DÁL K DOMOVU. POČASÍ JE OPRAVDU LETNÍ A JEDE SE PŘÍJEMNĚ. JEŠTĚ SE STAVUJI U REKREAČNÍHO RAMENA MORAVY PAHRBKU NA ČEPOVANÉHO OCHUCENÉHO BÍRELA. VE STARÉM MĚSTĚ V LIDLU NA ZMRZKU. PŘED SEDMOU VEČERNÍ SU DOMA. PĚKNÁ VYJÍŽĎKA. 96 KM
více  Zavřít popis alba 
  • 21.9.2018
  • 66 zobrazení
  • 1
  • 00
Opět po roce svolává vůdce Pete kamarády na, dnes už by se dalo říct, Kojakův memoriál na Oslavku a Chvojárnu. Letos nám kamarád Veb zprostředkoval i účast na ohni T.O. Jasinka.
Scházíme se už ve čtvrtek večer v Náměšti ve „skleňáku“. Já tam su už v sedm. Kamarádi z Čech i s vůdcem přijíždějí po osmé. Dáme pár piv, ti kteří hlady „šilhají“ i večeři. Se zavíračkou vyrážíme na starý kemp Smrk. Je vidět, že se pomalu rozpadá. Ještě zapalujeme oheň a Hráč dá k dobru nějakou tu písničku a pomalu se ubíráme spát v očekávání zítřejšího deštivého dne.
Pátek. Začalo pršet již nad ránem. Plachta mi nápor deště neudržela, takže mi trochu zateklo do noh a jedné boty. Kamarádi pod pevným přístřechem taky nebyli úplně v suchu. Množství srážek se mění, přesto se nám daří sbalit i uvařit teplý čaj k snídani. Vyrážíme z rokle směrem k Vlasákovi a podél řeky klopýtajíc po kluzkých kamenech. V pláštěnkách a s mým pověstným deštníkem je cesta o to těžší. Kus před Plechárnou už to jde podél břehu těžce, proto brodíme na břeh protější, hladina trochu stoupla a voda se zakalila. Všichni s pomocí bidla vrávorají kamenitým dnem. Konečně levý břeh a kus pohodlné pěšiny a opět kamenité pobřeží ke Kobře, dnešnímu hlavnímu cíli. Zde nás už čekají kamarádi Veb a Saša. Stále proměnlivě prší. Přestávka přichází vhod. I možnost uvaření vody a jídla. Po té přistupujeme k pamětní destičce a vzpomene při písničce Kojaka, který s námi tahle místa do své tragické smrti navštěvoval. Veb se Sašou nám také sdělili nemilou novinu. V sedlecké hospodě tentokrát smažák nedostaneme. Takže máme namířeno do Březníku. Tomu ovšem předchází další brodění a ještě těžší než předchozí. Každý se snaží nejít nejlepší brod. Tentokrát štěstí opustilo Dinga, který se zmáchal. Naštěstí jen po k…. Trenky si nenamočil. Konečně všichni na druhé straně a vzhůru do svahu kolem Lamberka do Březníku. Čekají nás zde kamarádi Kinda s Jindrou. V hospodě je teplo, ba co víc, horko. Dveře jsou dokořán. Zmoklé a zmáchané svršky vysychají. Jsme příjemně potěšeni, protože i vaří. V příjemném prostředí není nouze o vtipné řeči.
Už po tmě vyrážíme v několika skupinách přes blátivé pole k Chvojárně na flek T.O. Pražce. Už bez Reda a Aleše. Pršet už nemá, ale pro jistotu ještě natahujeme v řadě vedle sebe plachty na známé „spací“ cestě. Kamarád Flint nám zapůjčil i boudu, v které ovšem kromě Kindy nikdo nespí, jelikož údajně chrápe :D . U boudy rozděláváme i oheň. Všichni jsou po dnešním těžkém dni znaveni, dlouho tedy nevydrží. Postupně jdeme spát.
Sobota. Noc byla, stejně jako včerejší, poměrně teplá. Ráno už nás vítá slunce slibující pěkný den. Po snídani máme v plánu cestu podél Chvojnice. Na fleku zanecháváme Jindru a Kindu, kteří nás, pro jiné povinnosti, opouští. I Saša vyráží ještě brzy před námi na vlak. Zbylá skupina vyráží na cestu. Stejně jako na Oslavce, tak i zde lesy nabízí neuvěřitelné množství bedel, stačí vzít „kosu“. Stejně tak na obou řekách vidíme stejný, ale naopak smutný úkaz, spadané zelené jehličí usychajících smrků. Procházíme Wyomingem. Zdravíme se s Komančem a spol. Komanč má nového psího kamaráda z útulku, po té, co ho na začátku roku opustil 15letý jezevčík. V údolí Pavučin se shledáváme s T.O. Tuláci a jinými kamarády, kteří jsou na oslavě „obouvání pátých Agiho gum“ (jeho výraz). Občerství mě a Veba pivem a burčákem. Ostatní jsou už vpředu. U Olšinského mlýna pokračujeme s drsným vtipkováním dále okolo říčky až na flek, kde se koná oheň T.O. Jasinka. Vedení přebral Veb, který nás s mírným zaváháním zdárně přivedl až na místo. Zdravíme se se známými i neznámými kamarády a zapojujeme se do dění. Příjemně mě překvapilo shledání s jmenovcem Fousem a jeho osadou Roverů z Havířova, o kterých už jsem četl a viděl jejich fotky.
Jasinka má zajímavě pojaty některé soutěže. Podle úspěšnosti vyplácí osadní dolary, kterými se platí pivo nebo drobné památkové předměty. Probíhá zde střelba ze vzduchovky, luku, obřího praku, hod noži a sekerami. Soutěž s chobotem nataženým na hlavu, jehož bambulkou na konci se musí srazit několik stojích špalíků v nejkratším době.
Je čas na zapálení ohně takovým způsobem, který se všude nevidí. Kamarád Oran ho rozdělává prastarou technikou třením dřev. Troud konečně doutná, Oran ho rozfoukává až vzplane a zapaluje malý oheň, v němž už tradičním způsobem kamarádi zapalují louče a nimi slavnostní hranici za zpěvu Vlajky, hymny trampů. Následuje soutěž individuálních hudebníků. Rozdávání placek a soviček na památku dětem. Potom už obvyklá zábava. Hudebníci jsou skvělí, zde vybaveni nejen kytarami, ale i basou a bendži. Opravdu pěkný zážitek. Jeden z nejlepších potlachů, který jsem prožil. Po půlnoci se s Vebem ubíráme za kamarády na klidný flek pod smrky a jdeme spát. Tentokrát už čistě pod širák. Pršet nebude.
Neděle. Noc byla chladnější. Ale slunce svítí. Vstáváme poměrně brzy. Rozfoukávám ještě doutnající uhlíky. Vaříme vodu na čaj a jídlo. Balíme a vydáváme se na poslední cestu tohoto vandru na nádraží v „Rapálu“. Kamarádům z Čech ujíždí před nosem vlak do Náměště. To nám dává příležitost ještě hodinu posedět s tóny Hráčovy kytary a zazpívat si. Vlaky na obě strany přijíždí téměř současně. Zalamujeme palce, ahoj. Já s Vebem odjíždím k Brnu. Byl to skvělý vandr.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • září 2018
  • 444 zobrazení
  • 6
  • 44
V dřívějších letech jsem jezdil každoročně na V. Javořinu v druhé polovině jara. Loni až na konci července. Letos jsem vyjel až v srpnu, ale pro technickou závadu jsem se musel vrátit. Druhý pokus jsem vykonal až dnes. Počasí jak vymalované pro dnešní výjezd na V. Javořinu. Dopoledne ještě příjemný chládek, okolo poledního už su ve stínu lesů Bílých Karpat. Jen v hospodě U Černého potoka ve Vápenkách mě vypekli, protože podávali oběd nějaké předem objednané výpravě a na mě neměli čas.Tak pokračuji žížnivý s posledním půlliterm ve flašce. V13:19 sesedám na obvyklém místě za vysílačem. Posezení z půlkuláčů, které jsem v minulých letech využíval k odpočinku je zhrouceno. Přesto nějak usedám a zbaštím všech zbylých 9 svatebních koláčků, které jsem si koupil v Blatnické pekárně. Posedím necelou půlhodinu, kochám se výhledy na Slovensko, které jsou poměrně mlhavé, není vidět dál jak po Povážský Inovec. Je čas na návrat. Objedu opět vysíláč a za ním jsou zase výhledy do země Moravské. Ani zde nejsou nejlepší. Chřiby jsou sotva vidět. Nasedám na kolo a po stejné kamenité cestě sjíždím zpět až ke Kamenné búdě.Cestou se ještě zastavuji u hrobu psa Waringa,krerý nevím proč právě zde leží už 6 let, za ty roky jsme se "zkamarádili". Hrob je značně zarostlý, tak jsem ho trochu vyčistil, aby nezanikl. Od Kamenné búdy se vydávám jinou cestou než jsem přijel. A to do Horního Němčí, Slavkova a ještě dále na Hluk. Velká část cesty vede po cyklostezkách. Odpolední slunce je už úmorné. Předpokládám, že budu doma před pátou, ale v naší obci jsem potkal kamaráda, pozval mně do dvora na pivko, jazyk už mi "lepotal". Pokecali jsme a doma su po půl šesté notně unaven. V nohách mám 93 km a 800 metrů jen absolutního přvýšení, celkové bude hodně přes1000.
více  Zavřít popis alba 
  • 12.9.2018
  • 75 zobrazení
  • 1
  • 00
Už několikrát jsem dostal zvadlo Traperů, ale až nyní jsem vyrazil do východních Čech.
Pátek. Ve 4 odpoledne nasedám do rychlíku do Brna. Zde přestupuji na Č. Třebovou. Náhle se ve vagonu objevuje kamarád Saša. Jede z „hokny“. Jelikož nasedl nedopatřením do spěšňáku, tak jsme si pokecali až do Bílovic. Kolem půl osmé večerní vystupuji v Třebové. A vyrážím za město na flek Traperů. Už se setměním jdu po louce a mezi stromy vidím světýlko a později i hlasy. Su tu, stejně jako, mimo osadníky, někteří další kamarádi. Zalomíme palce a sednu k užitkáči před boudou vybaveném posezením z palet. K roštu mají přisazenou prima vychytávku v podobě originálního trampského samovaru. Pípu s chlazením i tlakoměrem mají už také v provozu. V družném hovoru setrvávám do půlnoci. Jdu spát na lože,které jsem si dříve nachystal mezi stromy.
Sobota. Noc byla příjemná i v letním spacáku. Po snídani vyrážím na výšlap. Podle mapy bych už měl být v údolí Hlubočku. Koryto by spíše zasluhovalo název VÁDÍ Hlubočku. Tak je suché. Jdu po lesní cestě. Modrá značka je zřejmě na protějším svahu údolí. Po všech, na mapě označených pramenech, není nikde ani stopy. Konečně se sbíhá moje cesta s cestou na modré značce. Stoupám stále výše až se ocitám v na louce, kde se údolí rozestupuje. Část posečené louky pokrylo množství květů ocúnů. Neklamná předzvěst končícího léta. Odbočuji do Skuhrova, vesnice pod hřebenem Hřívy. Okolí pokrývají pastviny s výběhy pro koně. Procházím vesnicí a po silnici po necelém kilometru vcházím do lesa na cestu, která by mě měla dovést do údolí Skuhrovského potoka. A také jo. Su na cestě v údolí tak rozdílném od vádí Hlubočku. Korytem protéká nemálo vody. Studánky tečou. Prostě tohle údolí má „šťávu“. Škoda, že jsem prošel jen malou část. Odbočuji totiž do úbočí a stoupám ke Studené Hůře. Hůra je chatovou osadou, níž procházím k silnici,od ní se dostávám po druhé odpolední zpět na flek Traperů. Přicházím právě včas, gulášek je hotov. Je čas na soutěže. První soutěží je pojídání zavěšené půlky rohlíku s kečupem, pro děti s nutelou na čas. Někteří měli „krvavý“ obličej jako po řádné westernové rvačce v saloonu. Dětem se soutěž také velmi líbila a hlavně chutnala. Další soutěží byl trojboj v házení nožů, seker a oštěpů na cíl v podobě zavěšené placky. Někteří borci byli opravdu namakaní zálesáci a zasekli většinu zbraní. Třetí byla párová soutěž, o které toho moc nenapíšu,jelikož jsem se nezúčastnil. Slunce se pomalu sklání za obzor a osadníci na louce chystají hranici na večerní zapálení 13. ohně Traperů. Setmělo se, pomalu se scházíme okolo šerifského kruhu, Koblížek volá oheň, zní Vlajka, hymna trampů. Osada uděluje množství krásných placek úspěšným soutěžícím. Škoda jen, že nebyly předem spolu vystaveny k nahlédnutí i neúspěšným kamarádům. Tradiční vzpomínka na nebohé kamarády a už se rozbíhá nenucená zábava za doprovodu hudebních nástrojů v rukou těch, kteří jimi vládnou. Počasí je příjemné, letní vedra skončila, podzimní plískanice ještě nepřišly. Oheň dohořívá až do rána. Zatímco kamarádi různě unaveni postupně uléhají pod hvězdy nebo textilie svých přístřeší.
Neděle. Noc byla chladnější, musel jsem v během ní natáhnou spoďáry a ponožky. Pak už jsem spal v pohodě. Vstavám okolo půl deváté. Ranní ptáčata už sedí okolo užitkáče, samovar ohřívá vodu. Dělá se kafe, čaj, někomu stačí pivo, možná ještě v některé láhvi zbyla kapka lahodné lihoviny. Po snídani se loučím s kamarády, kteří ještě neodjeli, i s osadníky. A vyrážíme se Staníkem na nádraží, doháníme ještě Seveřana s mladým kamarádem. Po cestě ještě obhlédneme kapli sv. Kateřiny.
Su rád, že jsem pobyl na osadě, i poznal část okolní přírody. Určitě se sem někdy vrátím.
Rychlík do Brna přijíždí a spolu se Staníkem nasedáme. Já v Březové přerušuji jízdu v úmyslu vystoupat k rozhledně Járy Cimrmana. Staník se nepřidává a pokračuje dále. Vyrážím z nádraží a beru to okolo čističky a přes hřiště, předem nastudovanou zkratkou. Za 40 minut procházky vidím na vrcholu kopce část ukryté Cimrmanovy rozhledny, která z jeho iniciativy vznikla, ale až o 100 let později. Stoupám na rozhlednu s obavami, zda neměli zlí jazykové pravdu, že není z rozhledny opravdu nic vidět. Na horní plošině ve výšce 15 metrů se obavy rozplývají. Vrcholy stromů výhled nezakrývají a můžu se kochat rozhledy téměř do všech stran. Sestupuji, je po poledni, nejvyšší čas něco na lavičce ve stínu smrků sníst. Po gáblíku nahazuji opět o něco lehčí „plecniak“ a vracím se zpět. V rohu pole vidím mezi smrky průsek. Mohla by to bát dobrá zkratka. Beru to se svahu, trochu koriguji směr mimo průsek, svah je docela příkrý. Už vidím rozcestí žluté a zelené. Takovou přesnost jsem ani nepředpokládal. Na nádraží přicházím, opět přes hřiště, čtvrt hodiny před odjezdem. Sluníčko nádherně svítí, hospoda u nádraží zavřena, můžu si jen sednou na lavičku, na které se kdoví kdy naposled popíjelo. Rychlík vyšší kvality zastavuje, já nasedám a s přestupem v Brně su za necelé 3 hodiny doma. AHOJ.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • září 2018
  • 187 zobrazení
  • 5
  • 33
NA NÁDRAŽÍ VE STRÁŽNICI STOJÍ TENTO TÝDEN LEGIOVLAK. KONEČNĚ SI JEJ JEDU PROHLÉDNOUT. PŘEJÍŽDÍM ŘEKU MORAVU NA KOLE PROTI SILNÉMU VĚTRU A POKRAČUJI PŘES STRÁŽNICI A RADĚJOV K PŘEHRADĚ NA LUČINĚ. V RESTAURACI ZAHÁNÍM ŽÍZEN A VYDÁVÁM SE DO KOPCE NA VRCH BUKOVINA. JEŠTĚ JSEM TÍM SMĚREM TAK DALEKO NIKDY NEBYL. TÉMĚŘ 4,5 KILOMETRU NEUSTÁLÉHO STOUPÁNÍ S PŘEVÝŠENÍM 300 METRŮ, DRUHÁ POLOVINA OKOLO OBORY PO SINGLTREKU. KONEČNĚ SU NAHOŘE. TEĎ UŽ TO BUDE LEPŠÍ . LESNÍ CESTA OKOLO OBORY JE PĚKNĚ SUCHÁ. NAHORU DOLŮ, ALE ŽÁDNÉ DLOUHÉ KOPCE, I KDYŽ PRUDŠÍ. NA TLSTÉ HORE OPOUŠTÍM PLOT OBORY A NAJÍŽDÍM NA ŠOTOLINU. PO TÉHLE CESTĚ UŽ JSEM KDYSI JEK OPAČNÝM SMĚREM A VYJEL VE CHVOJNICI. KAM TEĎ? MAPU JSEM NEVZAL, JEDU PODLE ZNAČEK. NA KOVÁLOVSKÝCH LÚKÁCH TEDY ODBOČUJI SMĚREM NA KAMENNÚ BÚDU U SKALICKÉHO VRCHU. OD NÍ UŽ JE LESNÍ ASFALTKA NAD ÚDOLÍM SUDOMĚŘICKÉHO POTOKA. SJEZD JE PRUDKÝ. JEN VYPRAŠUJI AŽ NA ŠMATLAVÉ UHLISKO. ZDE SJÍŽDÍM PĚŠINOU DO ÚDOLÍ NA MLÝNKY. TO UŽ SU ZASE NA MORAVĚ. PROJÍŽDÍM OKOLO CHAT AŽ K PŘEHRADĚ. OD PŘEHRADY JEDU DO STRÁŽNICE. UŽ NAŠTĚSTÍ PO VĚTRU. NA NÁDRAŽÍ ZAPARKUJI KOLO A JDU DO LEGIOVLAKU. V ÚVODNÍM VAGONĚ JSEM PŘIŠEL O MALOU ČÁST ÚVODNÍHO FILMU . PO NĚM NÁS PRŮVODCE V LEGIONÁŘSKÉ UNIFORMĚ SEZNAMUJE "KULOMETNOU" SLOVENŠTINOU S JEDNOTLIVÝMI VAGONY A HISTORICKÝMI ARTEFAKTY. JSME POUZE TŘI VE SKUPINĚ, TAKŽE SE NETLAČÍME. LEGIONÁŘ MÁ JEDNOTLIVÁ FAKTA NAŠPRTANÁ, TAKŽE NÁM NIC NEUNIKLO. PO UKONČENÍ PROHLÍDKY SI JEŠTĚ FOTÍM VLAK Z KOLEJIŠTĚ PO SLUNCI. NAVŠTĚVUJI PLUKOVNÍ PRODEJNU, KUPUJI SI LEGIONÁŘSKOU PLACKU, ZBYTEK DROBNÝCH HÁŽU DO POKLADNIČKY. JE DRUHÁ HODINA ODPOLEDNÍ, NESNESITELNÉ VEDRO PŘES 30°C. ZAJÍŽDÍM TEDY DO PENNY NA NANUKA A PLECHÁČE. SLÍZNU ZMRZLINU A JEDU DO PARKU, KDE SI JEDEN PLECHÁČ VE STÍNU VYPIJU. OKOLO ZÁMKU VYJEDU NA SILNICI A FRČÍM PŘES ŘEKU MORAVU S VĚTREM V ZÁDECH DOM. DEN SE VYDAŘIL. 57 KM
více  Zavřít popis alba 
  • 23.8.2018
  • 92 zobrazení
  • 0
  • 00
DOPOLEDNE VYJÍŽDÍM DO CHŘIBŮ. VÍM JEN, ŽE CHCI DOJET DO KYJOVA. KUDY, TO UKÁŽE ČAS. PRVNÍ PRUDKÝ 2KM TÁHLÝ KOPEC ZE SYROVÍNA DO ÚJEZDCE MÁM ZA SEBOU. SJÍŽDÍM DO MEDLOVIC A 50KM RYCHLOSTÍ DO OSVĚTIMAN. TO MÁM ZA SEBOU 15 KM. ČEKÁ MNE 6 KM HOUPAVÉHO STOUPÁNÍ K P. MARII SNEŽNÉ. TO MÁM V NOHÁCH 21 KM. OPROTI TRADIČNÍMU KOLEČKU NASJÍŽDÍM V PRAVO K PILE, ALE STOUPÁM DO LEVA POD OCÁSEK A NÁSLEDNĚ VALÍM Z KOPCE KE KŘÍŽKU. PŘEJEDU SILNICI A MÍRNÝM STOUPÁNÍM LESNÍ PĚŠINOU PŘIJÍŽDÍM NA MORAVANSKÉ LÚKY. CHVÍLI SE ZDE POROZHLÉDNU.KVĚTY OCÚNŮ UŽ VYRAŠILY Z POSEČENÉ LOUKY, PŘEDZVĚZD PODZIMU. POKRAČUJI POD KORYČANSKOU KAPLI. NAPADÁ MNE, ŽE BYCH SE MĚL POOHLÉDNOU KDE JE SKALNÍ PRÁH POD MORAVANSKÝMA LÚKAMA, O KTERÉM JSEM ZATÍM JEN ČETL.VIDÍM CESTU PŘEDPOKLÁDANÝM SMĚREM. PO PÁR STECH METRECH POKLÁDÁM KOLO MEZI BUKY A JDU SVAHEM PĚŠKY. DOCELA PŘESNĚ NACHÁZÍM TERÉNÍ ROKLI S MNOŽSTVÍM SKAL. NEJVÝZNAMNĚJŠÍ BUDE TA S 2 HRANEČNÍKY NA STOLE SKÁLY. JDU ROKLÍ JEŠTĚ NÍŽE A NACHÁZÍM ONEN HLEDANÝ SKALNÍ PRÁH PŘETÍNAJÍCÍ ROKLI. PŘI DEŠTÍCH Z NĚJ MŮŽE BÝT ZAJÍMAVÝ VODOPÁD, V ZIMĚ NAMRZLÝ LEDOPÁD. VRACÍM SE KE KOLU. POD KORYČANSKOU KAPLÍ SE ROZHODUJI, ŽE SE K NÍ ZAJEDU PODÍVAT. SUCHÁ CESTA V TOMHLE POČASÍ K TOMU VYBÍZÍ,. ČASTO JSEM ZDE JEL BLÁTIVÝM TERÉNEM. OPRAVENÁ KORYČANSKÁ KAPLE ZÁŘÍ NOVÝMI BARVAMI.NEDÁ MI TO A JEŠTĚ POPOJEDU OKOLO BRADLA, OPOUŠTÍM KOLO A PO HŘEBENI BRADLA PŘICHÁZÍM K POMNÍČKU OBĚTEM HAVÁRIE LETADLA DAKOTA V ROCE 1952. VRACÍM SE KE KOLU A JEDU ZPĚT POD KOR. KAPLI A DOLŮ Z KOPCE PŘES ZAVADILKU KE KAMEŇÁCKÉ MYSLIVNĚ. SVLAŽÍM HRDLO A POKRAČUJI POD KAMEŇÁK. VYJÍŽDÍM Z LESA A ROZHODUJI SE JET PANORAMATICKOU CESTOU POD LESEM DO ČELOŽNIC. DALEKÉ VÝHLEDY NA BÍLÉ KARPATY JSOU PONĚKUD ZAMLŽENY. PROJÍŽDÍM ČELOŽNICEMI A PŘES KOSTELANY DO KYJOVA. ZDE USKUTEČŇUJI SVÉ NÁKUPY A UŽ PO ROVINĚ, KROMĚ JEDNOHO KRÁTKÉHO KOPEČKU, JEDU DOMŮ. 59 KM
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 21.8.2018
  • 71 zobrazení
  • 3
  • 33
Po dlouhodobém Kwaiově naléhaní jsem jsem uspořádal vandr Moravskou Saharou v lese Doubravě. Páteční setkání s Kwaiem a Sašou se s důvodu hořící lokomotivy na trati trošku zkomplikovalo, takže jsme museli do Bzence-Přívozu dojít místo vlakem, po svých. Zbytek večera trávíme v příjemné zahrádce motorestu. Okolo půlnoci se vydávéme na břehy Moravy. Zde se i ráno probouzíme ve stínu lužního lesa. Přijíždějí i první rybáři včetně rybářského strážce, který neopomněl připomenout své možnosti a velkorysost vůči trampům.Po snídani odcházíme přes pískovnu k meandrům řeky. Slunce pálí jak ďas.Okolo nového meandru vzniklého protržením zemní úžiny v roce 2006 se dostáváme až k největším Osypaným břehům. Jsou vidět úplně od úpatí pískové vrstvy, protože Morava klesla až na úroveň štěrkopísků. Nedá nám to a se Sašou doslova vcházíme do vod teplých vod řeky, protože vody je tak málo, že se řeka dá přejít. Jen v jednom malém vymletém místě je vody dokonce po pás. Řeku brázdí mnoho kanoí i jiných lodiček. Ale žádné obavy z lodní zácpy, jako na Vtavě mít nemusí. Po osvěžení ve vodě, odhadem nejméně 25°teplé, se vydáváme přes těžební jámu pískovny porostlou přírodními náletovými dřevinami k Žilkovu dubu opředenému pověstí o loupežníku Žilkovi. Bohužel, 300 letý strom před několika lety uschl. Zde se s námi loučí Saša a vydává se přes písčitou planinu v roce 2012 vyhořelého lesa k Bzenci na vlak. Kwai nachlazen, vedro špatně snáší a navrhuje, oproti plánu, co nejkratší cestu k Ratíškovicím. A nejkratší je to po lesní asfaltce. Jdeme až k Ratíškovskému potoku kde zahýbáme na lesní cestu přímo k Ratíškovicím. Vycházíme na okraji obce a letíme přímo Na Baštu na okraji rybníka Hliníku. Konečně něco chladného. Půllitry jen zasyčely. Nečepují zde žádné oblíbené Kwaiovo pivo, tak se přesunujeme do restaurace Spolkového domu. Blíží se večer a s ním Myslivecká noc. Musíme tedy terasu nad venkovním areálem opustit a vydáváme se ochutnat Ratíškovská piva do restaurace Na mlýně. Čepují asi 4 druhy místního moku. Kwai zůstává u 10,5°Chmelníčka, já zkouším 9°bezové. Nic moc. Už po tmě se ubíráme do lesa za Muzeem ve vagonu. Jediné slušné místo je u pomníku paraskupiny Carbon. Hudba ze zábavy se line přes celou obec. Já usínám celkem dobře, v teplé noci není potřeba ani zalézat do spacáku.Nad ránem mě budí řev. Že by místní opilec zvracel? Zdá se mi, že se blíží, vyskakuji z lože v obavách, že na mně něco nebo někdo přistane. Tu přicházím na to, že zvuky se linou z Kwajivých úst. Berou ho silné svalové křeče způsobené vypocením minerálů. Ráno se sbalíme a čekáme na otevření muzea. Po prohlídce určuji azimut směrem ku Vracovu. Naštěstí jsou zde správné cesty, které mapa neudává. Slunce opět pálí jak ďas, ještě, že jsou zde ty stromy. Po několika kilometrech jsem trefil řezbu sv. Huberta. Zatáhlo se a padá několik kapek. Projdeme Vracovem k nádraží. Domlouváme se, že pojedeme až dalšími vlaky a na náměstí vstupujeme do klimatizované restaurace u Petra. Po hodině odcházím na vlak, Kwaiovi to jede za další půlhodinu. Ahoj.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • srpen 2018
  • 235 zobrazení
  • 2
  • 22
Již 11. letnímu setkání U Dračí skály předcházelo páteční posezení v hospůdce. Vlastní setkání v sobotu na pěkném fleku kamarádů T.O. U Dračí skály pokračuje vařením guláše za dopoledního slunce, kterého se v roli šéfkuchaře ujal Dan, , soutěžemi za odpoledního dusna a noční zábavou při kytarách za popůlnočního deště. Letos se kamarádi vybavili mrazákem na nápoje ochlazovaným suchým ledem a dovezenými zmrzlými petkami.Odpoledne také probíhají soutěže ve střelbě vzduchovkou na figury z plechovek od piva a v hodu míčem do středu duše.Nejlepší se můžou pochlubit vydařenými plackami. Zúčastnění kamarádi bez omezení věku od batolete až po důchodce si užili skvělé zábavy za hudebního doprovodu Freda, Toma, Mr.Kwaie, Pepého a dalších.Náladu nezkazil ani noční lehký deštík. Děkukejemu kamarádi od Dračí skály za pozvání. Ahoj.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 175 zobrazení
  • 4
  • 00
ODPOLEDNE NA KOLE PO CHŘIBECH NA BUNČ, VYLÍZANOU SKÁLU, KOMÍNKY, ADAMOVU ROKLI A PO STARÉ HRADSKÉ. 78 KM
více  Zavřít popis alba 
  • 14.7.2018
  • 98 zobrazení
  • 1
  • 00
PŘED 14. HODINOU VYRÁŽÍM DO CHŘIBŮ. VLASTNĚ NEVÍM KUDY TO VEZMU. V TUPESÍCH PADLO RYCHLÉ ROZHODNUTÍ, NA BŘESTEK. OKOLO HOSPODY POD SKALÚ STOUPÁM PO LESNÍ ASFALTCE K DUBOVÉMU DÍLU. ZDE ODBOČUJI SMĚREM NA BUCHLOVSKÝ KÁMEM. CHVÍLI SI ZADECHNU A KOCHÁM SE VÝHLEDY. SJÍŽDÍM LOUKU A PO ČERVENÉ JEDU K PĚKNÉ HOŘE. LESNÍ CESTU VYSYPALI KAMENÍM. AŽ SE ZAJEZDÍ BUDE PRO CYKLISTY LÉPE SJÍZDNÁ, ALE JINAK JSOU TYHLE CESTY MOC CIVILIZOVANÉ A UMOŽŃUJÍ VJEZD NEZVANÝM MOTORISTŮM. MÍJÍM PĚKNOU HORU A SU U BÝVALÉHO HOSTINCE NA VLČÁKU. ZAJÍŽDÍM SI KE GAVENDOVĚ SKÁLE. JAK SE ČLOVĚK ZASTAVÍ, VRHAJÍ SE NA NĚJ HEJNA OTRAVNÝCH MUCH.JEDU ZPĚT PŘES VLČÁK K MOTORESTU SAMOTA. MEZI TÍM JEŠTĚ SJEDU 200 METRŮ K PRAMENU LITAVY VE STUDENÉM ŽLEBU. NEVYPADÁ VÁBNĚ, NAPÍT SE Z NĚJ NEDÁ A NAVÍC PRAMEN JE JINDE. VODA PŘITÉKÁ VEDLEJŠÍ STRUHOU. PŘED MOTORESTEM JEŠTĚ ZASKOČÍM KE SKALCE S VÝHLEDEN NA LITENČICKOU VRCHOVNU. V MOTORESTU SI DÁM NA POSILNĚNOU ZMRZKU A KOFOLU. PO TÉ RYCHLE PELÁŠÍM PŘES LÁVKU PRYČ. JE TU MOTORIZOVANÝ HLUK JAK NA VÁCLAVÁKU. STAVUJI SE U CTIBOROVA DUBU. PO NOVĚ VYSAZENÉM DOUBKU ANI PAMÁTKY, SAMÁ MLADÁ BUČINA. ODBOČKU KE KOMÁRCI JSEM NECHTĚNĚ MINUL. SŘÍLECKÝ HRAD JSEM MINUL CHTĚNĚ. A UŽ SU U ZELENÉHO OBRÁZKU. ČEKÁ MĚ 3 KM SJEZD K SILNICI NA KORYČANY. NA NÍ SE STAVUJI U ROCHOVY STUDÁNKY. KORYČANSKÁ PŘEHRADA A ODBOČKA VZHŮRU K CIMBURKU. NEŽ K NĚMU PŘIJEDU, TAK ZAHNU DO VRANÍHO LOMU. PROSPAL JSEM ZDE NEJEDNU NOC. NA COMBURK JEN NAHLÉDNU A STOUPÁM K SUDÁNCE U MÍSY. MÁ VYDATNÝ PRŮTOK. DÁM SI DOUŠEK. A JEDU DÁLE POD OCÁSKEM SMĚREM K HROBŮM. NEŽ NA ROZCESTÍ ODBOČÍM , TAK NAHLÉDNU NA STUDÁNKU NA STENBACHU. NA ROZCESTÍ U "AUTOBUSOVÉ ZASTÁVKY" SE DÁM PO ČERVENÉ K ROZCESTÍ U P. MARIE SNĚŽNÉ. OKOLO NÍ JEZDÍM SVŮJ KONDIČNÍ OKRUH. K OSVĚTIMANŮM JEDU ŠESTIKILOMETROVÝM SEŠUPEM OKOLO SJEZDOVKY. Z OSVĚTIMAN UŽ PO SILNICI STOUPÁM K MEDLOVICÍM A ZA KŘIŽOVATKOU K ÚJEZDCI. POSLEDNÍ POHLED NA CHŘIBY Z NOVÉ POLNÍ ASFALTKY K VÁŽANŮM. A UŽ NÁSLEDUJE PRUDKÝ DVOUKILOMETROVÝ SJEZD DO SYROVÍNA. OD TUD UŽ JE POHODOVÁ TÉMĚŘ ROVINA DOMŮ. 2 MINUTY PO SEDMÉ VEČERNÍ SE OTVÍRÁ BRANKA A SU DOMA. NA POČÍTADLE 69 KM. PŘEVÝŠENÍ CELKEM 1220 METRŮ.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 27.5.2018
  • 91 zobrazení
  • 2
  • 22
KVĚTNOVÁ NEDĚLE MORAVSKOU SAHAROU
více  Zavřít popis alba 
  • 6.5.2018
  • 75 zobrazení
  • 0
  • 00
PÁTEK. LONI JSEM NEBYL. LETOS JEDU SÁM. VYSTUPUJI V NÁMĚŠTI A JDU PŘES SEDLEC PŘÍMO NA KANČÍ LOUKU. NIKDE NIKDO. MYSLEL JSEM, ŽE ZDE NĚKDO BUDE. NEVADÍ. NATÁHNU PLACHTU POD SMRKY. NACHYSTÁM TROCHU DROBNÉHO ROŠTÍ, KDYBY PRŠELO A DÁVÁM HO POD IGELIT K ROZŠŤÍPANÝM POLENŮM. SÁM SI DĚLÁM MALÝ OHNÍČEK POD SMRKY. TROŠKU BOUŘÍ, SPADNE PÁR KAPEK. JDU TEDY SPÁT.
SOBOTA. RÁNO VSTANU A PO SNÍDANI SE VYDÁVÁM S PYTLEM PROTI PROUDU SBÍRAT ODPADKY PODLE INDIVIDUÁLNÍHO PLÁNU. U SKÁLY POD KOBROU MÁM ASI ČTVRT PYTLE PŘEVÁŽNĚ PLECHOVEK. ŠKRÁBU SE PO SKALNÍM SUŤOVISKU K JIMÁRNĚ. NAHLÉDNU DOVNITŘ. VŠE V POŘÁDKU. DOKONČÍM VÝSTUP A JDU DÁL AŽ SEDLECKÉMU HRADU. OD HRADU SE VYDÁM K SILVERCE. JE NÁDHERNÉ SLUNEČNÉ POČASÍ A MÁM ŽÍZEŇ. MUSÍM JEŠTĚ ODNÉST ODPADKY KE ŠPALÍČKU. KE GLORIETU JDU LESEM, NE JAKO OBVYKLE PO OKRAJI KAŇONU. SU OPĚT NA KANČÁRNĚ. BERU FLAŠKU A JDU SE PODÍVAT KE STUDÁNCE. TEČE. LITR ZA PĚT MINUT. DOLE VIDÍM PŘIJÍŽDĚT VOZY. DROBEK S MLOKEM VYKLÁDAJÍ BÁGLY SBĚRAČŮ, KTEŘÍ PO ODLOŽENÍ PYTLŮ PŘÍJDOU NA KANČÁRNU. SCHCHÁZÍM K ŘECE A VŠICHNI TŘI PŘENÁŠÍME BYTOŽINU NA PRAVÝ BŘEH. POSLEDNÍ DROBNOSTI A MLOKOVA LÁHEV S MERUŇKOVICÍ. OKOŠTUJEM A MLOK UKLÁDÁ LÁHEV DO IGELITKY. TAK. JSME NA DRUHÉM BŘEHU SE VŠÍM VŠUDY. ALE CO TO? STALA SE NEHODA. DĚRAVÁ IGELITKA A MERUŇKOVICE SKONČILA VE VLNÁCH OSLAVKY. POKOUŠÍME SE JI CHVÍLI HLEDAT. LEČ MARNĚ. PROHLAŠUJEME JI ZA OBĚŤ ŘECE. POMALU SE ZAČÍNAJÍ SCHÁZET SBĚRAČI. POSTUPNĚ SE VÍTÁM S KAMARÁDY. CHYSTÁ SE DŘEVO NA OHEŇ. TÉMĚŘ LETNÍ ODPOLEDNE. ÚČASTNÍCI OD NEJMENŠÍCH AŽ PO UŽ DLOUHO DOSPĚLÉ. MUZIKANTI UŽ ROZEZNĚLI SVÉ NÁSTROJE A HLASY. SE SETMĚNÍM SE PŘESOUVÁME K VLAJKOVNÍKU A PIETNÍ CHVILCE ZA PUPÍKA. ZAŽEHNEME SVÍCE. DROBEK PRONESE VZPOMÍNKOVOU ŘEČ A STRVÁME V MINUTCE TICHA. A OPĚT SE VRACÍME K UŽITKOVÉMU OHNI, NAD KTERÝM SE VZNÁŠÍ VŮNĚ RŮZNÝCH OPÉKANÝCH UZENIN PŘI PĚKNÝCH TRAMPSKÝCH MELODIÍCH. JDU SPÁT PO PŮLNOCI.
NEDĚLE. NOC BYLA , STEJNĚ JAKO VČERA POMĚRNĚ TEPLÁ. SBALÍM SE A JDU K UŽITKÁČI KE KAMARÁDŮM, POSNÍDÁM A JEŠTĚ POTLACHÁME. POSTUPNĚ SE ROZCHÁZÍME. I JÁ VYRÁŽÍM OKOLO GLORIETU K UMÍRAJDĚ A OKOLO ŘEKY. PŘED VLASÁKEM BRODÍM, ABYCH SI ZKRÁTIL CESTU A NEMUSEL AŽ PŘES LÁVKU. PŘICHÁZÍM K TRATI A JDU PŘES MOST AŽ DO NÁMĚŠTĚ. MÁM PŮLHODINKU FÓRA, TAK SE ZASTAVÍM VE "SKLEŇÁKU". STIHNU AKORÁT POLÉVKU A BEZOVOU SODOVKU A MUSÍM VALIT NA NÁDRAŽÍ. VEJDU DO UŽ ZDE STOJÍCÍHO MOTORÁKU, KDE SEDÍ STANÍK S KŘÍŽÁKEM, KTEŘÍ VYŠLI POZDĚJI NEŽ JÁ. KŘÍŽÁK VYSTOUPÍ VE STŘELICÍC A JÁ SE STANÍKEM VYSTUPUJEME NA "ROLI NA PÁTÉM". JÁ UŽ SÁM PŘESTUPUJI NA RYCHLÍK A VE ČTYŘI ODPOLEDNE SU DOMA. AKCE SE VYDAŘILA, VČETNĚ TÉMĚŘ LETNÍHO POČASÍ. SPOJILI JSME PŘÍJEMNÉ S UŽITEČNÝM. AHOJ PŘÍŠTĚ.
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • duben 2018
  • 152 zobrazení
  • 4
  • 11

Nebyla nalezena žádná alba.

Adresa na Rajčeti

www.suof.rajce.idnes.cz

Aktivní od

1. ledna 2009

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

neuvedeno

Mí oblíbení lidé na Rajčeti

reklama